Kaz vzniká dlouhodobou převahou odvápňování v zubním povlaku. Rozhoduje souhra biofilmu, využitelných sacharidů, času a náchylnosti zubu, ne jediná bakterie.
Zubní kaz vzniká tehdy, když se na jednom místě dostatečně dlouho potkají čtyři podmínky: vnímavý povrch zubu, zubní povlak s bakteriemi, využitelné sacharidy a čas. Žádná z nich sama nestačí. Na skutečně čistém zubu bez povlaku kaz vzniknout nemůže.
Čtyři podmínky vzniku kazu
| Faktor | Jakou má úlohu |
|---|---|
| Zub | Poskytuje pevný povrch, na kterém se může držet povlak. Náchylnost ovlivňuje tvar zubu, kvalita skloviny i fáze prořezávání. |
| Povlak a bakterie | V povlaku bakterie zpracovávají sacharidy a vytvářejí kyseliny přímo u povrchu zubu. |
| Sacharidy | Bakterie dokážou využít zejména volné cukry, ale také další fermentovatelné sacharidy. Potravina přitom nemusí chutnat výrazně sladce. |
| Čas | Rozhoduje opakování a délka kyselých období, během nichž zub ztrácí minerály. |
Povlak je místem, kde proces probíhá
Zubní povlak se netvoří pouze po jídle. Jde o přilnavý biofilm, který se na zubech průběžně obnovuje a obsahuje celé společenství mikroorganismů. Kaz proto nezpůsobuje jediný druh bakterie a nelze jej chápat jako prostou nákazu, kterou dítě od někoho „chytí“.
Se vznikem a postupem kazu jsou spojovány například Streptococcus mutans a laktobacily, nejsou však jeho jedinými původci.
Při opakovaném přísunu cukrů se v povlaku zvýhodňují bakterie, kterým vyhovuje kyselé prostředí. Rovnováha biofilmu se mění a kyseliny vznikají častěji a působí déle. Bez přichyceného povlaku mohou kyseliny z jídla nebo nápojů poškodit zub erozí, nikoli však zubním kazem.
Co se děje po přísunu cukrů
Bakterie přeměňují využitelné sacharidy na organické kyseliny. Ty snižují pH uvnitř povlaku a ze skloviny se začnou uvolňovat minerály. Cukr tedy zub „nerozleptává“ přímo; rozhodující jsou kyseliny vytvořené bakteriemi v biofilmu.
Riziko ovlivňuje celkové množství cukrů i to, jak často se během dne k povlaku dostávají. Každý další přísun zahájí nové kyselé období. Při častém opakování může ztráta minerálů převažovat po velkou část dne.
Úloha času a slin
Mezi kyselými obdobími slina prostředí neutralizuje, odplavuje zbytky potravy a přináší ke sklovině minerály. Pokud má tento proces dostatek času, může se část ztracených minerálů vrátit; tento návrat se nazývá remineralizace. Při dlouhodobé převaze demineralizace však vznikne kazivá léze.
Množství a vlastnosti sliny se mezi dětmi liší. Stejné stravovací návyky proto nemusejí vést u každého dítěte ke stejnému výsledku. Slina ale přichycený povlak sama neodstraní.
Proč jsou některá místa zranitelnější
Povlak se déle drží v hlubokých rýhách stoliček, mezi zuby, podél dásně nebo na nerovném povrchu skloviny. Náchylnost zvyšují také vývojové změny skloviny a období krátce po prořezání zubu. Neznamená to, že má dítě jednoduše „slabé zuby“ — vlastnosti zubu riziko mění, ale bez povlaku a jeho opakovaného zásobování sacharidy kaz nevytvoří.
Jak jednotlivé podmínky vzniku kazu ovlivnit, popisuje článek Prevence zubního kazu u dětí. Možnostem zastavení nebo ošetření vzniklé léze se věnuje Léčba zubního kazu u dětí.
Odborné zdroje
- Kovalčík, Kamínková, Miklasová: Kaz raného detstva
- Česká stomatologie 2020: Důsledky zanedbání kazu v časném dětství
- Česká stomatologie 2018: Vztah mezi kojením a výskytem závažného kazu
- EFP–ORCA: Role microbial biofilms in oral health and caries
- EFP–ORCA: Lifestyle and systemic factors in dental caries
Text slouží jako srozumitelná orientace pro rodiče. Konkrétní postup vždy vychází z vyšetření dítěte.